Rehabilitace psů z různých úhlů pohledu

Článků a informací o fyzioterapii zvířat vychází poslední dobou stále víc a víc a na světlo světa pronikají nové možnosti v rekonvalescenci, následné veterinární péči i v prevenci péče o pohybový aparát psů. Informovanost majitelů psů, kteří se mohou ocitnout v situaci, kdy se budou rozhodovat o návštěvě psího fyzioterapeuta, je stále vyšší. Připomeňme si tedy velmi ve stručnosti, o čem fyzioterapie zvířat je, ale pak bych se ráda věnovala konkrétnějším tématům, která snad čtenáři přiblíží důležitost rehabilitace a usnadní rozhodování, kdy takovou službu pro svého mazlíčka vyhledat.

Obecná definice fyzioterapie zvířat by měla představit obor jako souhrn metod a přístupů, využívaných k diagnostice a léčbě poruch pohybového aparátu. Fyzioterapie je uváděna jako součást rehabilitace, která zohledňuje i sociální a psychologické aspekty práce s pacientem. Co si ale pod touto obecnou poučkou představit, jak vlastně fyzioterapie funguje a jak může pomoci právě vašemu pejskovi?

Všechno je propojené

Posláním fyzioterapie je nastavit v těle takové podmínky, které umožní co nejefektivnější hojení a návrat funkce pohybového aparátu, která byla z nějakého důvodu poškozená či změněná. Snadno si představíme psy po různých druzích ortopedických operací nebo po operacích páteře. Zde je potřeba rehabilitace naprosto jasná. Ovšem i neoperovaní psi jsou velmi často návštěvníky fyzioterapie.
Důležitým slovem je komplexnost. Pohybový aparát psa, který je ovlivněn dysfunkcemi a bolestivostí, bude dříve či později vykazovat změny i jiných tělních systémů. Dejme si příklad, na kterém si vysvětlíme začarovaný kruh postupujících obtíží, které musí fyzioterapie řešit jedině komplexně, protože jinak se potíže velmi pravděpodobně mohou vracet, nebo léčba nikam nepovede. Představte si nějakého středně velkého, postaršího psa s chronickou bolestí pánevních končetin. Příčina vzniku bolesti bude třeba artróza v levém kolenním kloubu, která vznikla díky "starému zranění" neřešeném chirurgicky. Jak jde čas, nohy bolí víc a víc a pes se snaží koleno používat co nejméně. Tím, že nohu s bolavým kolenem nadlehčuje, nepoužívá správně ostatní klouby té samé končetiny a riziko rozvoje artrózy tím zvyšuje. Přenesením váhy, které pes využil k odlehčení bolavé nohy, dojde k přetížení kompenzačních oblastí a ke špatnému používání páteře. Je pouze otázkou času, kdy postavení obratlů páteře díky nesprávnému používání svalů, bude způsobovat bolestivost zad a bude ovlivňovat například kořenové nervy, vycházející z míchy. Hrudní končetiny budou také více namáhané, svaly přetížené a klouby se mohou více opotřebovávat. Opět můžeme očekávat rychlejší rozvoj strukturálních změn, ať už si pod tím představíte ztuhlá kloubní pouzdra, zkrácené svaly nebo artrózu v kloubech. Celkově bude pes tuhý a bolestivý. Tato bolest je ovšem plíživá a majitel si jí často nevšimne tak, jak si všimne bolesti, kdy si pes například poraní tlapku, na kterou pak nedošlapuje. Zde nastává potíž načasování příchodu k fyzioterapeutovi. Drobné změny pohybového chování psa není snadné registrovat, zvláště u pejska typu "domácí mazlík", o kterém je tento příklad. Všímavější jsou majitelé sportujících psů, neboť drobné odchylky se ihned promítnou na kvalitě podávaného výkonu. Vrátíme-li se zpět k našemu pejskovi, může být jasné, že jeho ochota k pohybu se bude stále zmenšovat. Ani si nevšimneme, že už tak moc nelítá. Zato si obvykle všimneme změny chování, která by nás měla trknout. Obvykle ale netrkne. a nevrlost psa připíšeme postupujícímu věku či momentální náladě, pejska pomalu zařadíme do kategorie "starý mrzout". Přitom chronická bolest pohybového aparátu je velkým faktorem, který ovlivňuje chování psa a fyzioterapie (?) tím, že efektivně pracuje právě s chronickými potížemi, navrací zpět i veselost psa. Podíváme-li se ovšem ještě o kousek dál, pak omezený pohyb bude také omezená látková výživa, i třeba pomalejší peristaltika střev. Z tohoto začarovaného kruhu není mnoho řešení, kromě komplexních, která by měla smysl. Medicína může nabídnout doplňky stravy v podobě kloubních výživ, či třeba protizánětlivých léků zmírňujících bolest. To ale není řešení komplexní. Fyzioterapie má celou škálu možností a takovému pejskovi nabídne. Vždy je ale něco za něco. Pro mnoho majitelů je jednodušší podat jednou denně prášek, oproti pravidelnému dojíždění na fyzioterapii, protože takový rychlý efekt u ní nelze očekávat.

Fyzioterapie není masáž a masáž není fyzioterapie

Pod tímto heslem se podíváme na komplexnost z druhé strany. Abychom postupně odstraňovali měsíce či roky střádané problémy chronického charakteru, musíme využít více možností, které nám fyzioterapie nabízí. Cíl je jasný - pes, který má radost z pohybu. Musíme tedy nejen odhalit příčinu špatného pohybu, ale i všechny kompenzace, které si pejsek vymyslel a velmi silně ukotvil i do svého pohybového vzorce. Postupně je třeba začít zmírňovat bolestivost, tedy první, na co se obvykle fyzioterapie zaměří je uvolnění měkkých tkání pohybového aparátu. Svaly, fascie, podkoží, šlachy. Jakmile je práce hotová, můžeme se pustit do obnovy pohyblivosti kloubů a správného nastavení páteře. Nakonec ale musíme naučit pejska pohybovat se tak, aby si dále neubližoval. Musíme se rozhodnout, které partie potřebujeme nasvalit, které uvolnit a jak vést psa k takovému pohybovému chování, které bude co nejmenší zátěží. Třešničkou na dortu je pak zlepšení celkové fyzické kondice a následná fyzioterapie zaměřená na udržení pracně zlepšeného stavu. Stejně tak, jako jedna potíž v těle spustí spirálu událostí, tak i fyzioterapie není o jednom ošetření nebo jedné použité technice, ale o komplexním přístupu, který vede k obnově funkce a zlepšení pohybu. Sekundárně ale i ke změnám chování a lepší životní pohodě.

Jak taková fyzioterapie reálně vypadá?
Mohu samozřejmě popsat pouze svůj osobní pohled na fyzioterapii, proto to neberte jako univerzální dogma. Fyzioterapie je i o individualitě, znalostech, zkušenostech a preferencích každého jednoho fyzioterapeuta. Nikdy nebude jedno ošetření u dvou fyzioterapeutů vypadat stejně.

Je velmi důležité nečekat za vteřinu dvanáct. Obvykle se setkávám s pejsky, kteří jsou již ve stavu, kdy se sotva zvednou z pelíšku, majitel je musí přidržovat na kluzkých površích, sotva se vyvenčí, tak jdou domů. Svaly takových pejsků jsou velmi slabé, klouby nehybné a nyní konejme zázraky. Takový pes vyžaduje speciální zacházení, není možné si myslet, že můžeme libovolně využít všechny možnosti fyzioterapie a na pejska to lidově řečeno nahrnout. Jistě by mu to neudělalo dobře a musíme postupovat velice opatrně a pomalu. O to delší je pak čas k efektu zlepšení. Jsme velmi limitovaní stavem psa, ve kterém fyzioterapii navštíví. Nemám univerzální radu, kdy je asi ten správný čas, ale první známka toho, že něco nemusí být v pořádku bývá obvykle situace, že pes najednou nechce chodit do schodů, váhá při skoku do auta nebo na gauč, nebo náhle změní chování.

První návštěva bude zaměřená na podrobnou diagnostiku. Myšleno diagnostiku nikoliv veterinární, ale fyzioterapeutickou. Zhodnotím pohyb psa i jeho postoj a samozřejmě se pustím do hledání funkčních či strukturálních změn pohybového aparátu pejska. Na základě zjištění z vyšetření i z důkladného rozhovoru s majitelem, sestavím návrh rehabilitačního plánu. Buď navrhnu intenzivnější začátek s frekvencí cca jednou týdně s využitím i aquaterapeutické vany a pohybu v ní, nebo zkusím pouze manuální terapii a při další návštěvě sledujeme s majitelem efekt. Hodnotíme lepší? Nebo stejné? Pokud stejné, pak volba technik při první terapii nebyla zcela správná a je třeba se zamyslet nad jiným postupem. Priorita je spolupráce psa při ošetření, proto je vhodné zaměřit se i na budování důvěry a vzájemného respektu.

Má fyzioterapeut právo žádat vyšetření či rentgen?
Samozřejmě že ano. Každá fyzioterapie, řešící nějaký problém, by měla probíhat za předpokladu, že známe zdravotní stav psa. Mnoho majitelů však nechce navštěvovat veterináře a snaží se obejít diagnostiku. Jsou případy, kdy to zas tak nevadí, třeba u mladého sportujícího psa, který občas po zátěži zakulhá není naprosto nezbytné, aby na první návštěvu přišel s kompletní veterinární diagnostikou, a teprve pokud fyzioterapeut zjistí podezřelý segment, může doporučit dodiagnostikovat. Avšak u případů, kdy má pes dlouhodobý nezlepšující se problém je jasné, že první cesta by měla směřovat na veterinu.

V případě, kdy dorazí na fyzioterapii pes, který má při ošetření nějaké extrémně bolestivé místo, zejména při ošetření páteře, je naprosto v pořádku, že fyzioterapeut pořádá majitele psa, aby do příští návštěvy nechal pejska vyšetřit veterinárním lékařem a nechal zhotovit rentgen páteře. Záleží samozřejmě na zkušenostech fyzioterapeuta, které mu napoví, že problém může být spíše na prioritní řešení veterinářem. Naprosto bez diskuse je ale jasné, že jediný, kdo určuje diagnózu, je právě veterinární lékař. Je ale tak časté, že veterinární lékař nemá náladu nechat se úkolovat nějakým fyzioterapeutem o postupu diagnostiky psího pacienta. Zde je však třeba opakovaně zdůraznit, že profesionální fyzioterapeut nemá určitě potřebu hrát si na veterináře a komukoliv fušovat do oboru. Jediné, o co jde jak fyzioterapeutovi, tak jistě i veterináři a majiteli psa je, aby se pracovalo bezpečně a efektivně. To ale může fungovat pouze za předpokladu, že víme, co psovi je. Majitel psa by tedy neměl přijít k ortopedovi a sdělit mu, že fyzioterapeut jeho psa chce rentgen, protože tak to není. Fyzioterapeut jeho psa chce, aby veterinární lékař provedl rentgen a zhodnotil stav psa. S výsledkem se pak majitel vrátí na další ošetření a právě ujasnění diagnózy může vysvětlit jak opakující se potíže, tak i nastavit směr rehabilitačního plánu. Nejčastěji jde o rentgen páteře, konkrétně o boční snímek, kde jediné, co potřebujeme vědět je, zda nejsou na páteři nějaké výrůstky, srůsty či nějaké artrotické změny. Přítomnost srůstů bude velmi ovlivňovat použité techniky a metody pro práci s páteří.

Musí majitel psa nějak na fyzioterapii připravit?

Pejsek by neměl být bezprostředně před terapií nakrmen. Je velmi příjemné, když pes zná manipulaci a nepanikaří při polohování na bok. Protože část terapie ideálně probíhá v leže na boku, je vhodné, aby majitel doma trénoval nějaký cvik "hají" a výdrž v lehu na boku. Samozřejmě je vhodné přinést aktuální lékařské zprávy, pokud je pes po operaci, a také je dobré vědět, jaké léky bere. Druhou příjemnou věcí je čistý pes, bez nánosů bahna, listí či počůrané srsti.

Není-li stav psa natolik akutní, že by odložení fyzioterapie znamenalo zhoršení stavu, pak nepřijímám hárající feny. Jeden důvod je hygiena prostředí a následný pobyt samců v místnosti, kde předtím probíhala terapie hárající feny, druhým důvodem ovšem je fakt, že fyzioterapie je bez diskuse zásah do těla a nemyslím si, že by bylo nutné v období hárání ještě zatěžovat tělo feny.

Načasování fyzioterapie zvláště u pracujících či sportujících psů je důležité. Vzhledem k tomu, že po fyzioterapii je doporučitelný alespoň dvou až tří denní klidový režim, není vhodné mít druhý den trénink či závody. Důvod je prostý, i když občas od majitelů slýchám, že je to proto, aby psovi nevyhřezla plotýnka či se neuvolnil kloub, protože terapie rozvolňuje. To je holý nesmysl. Pravý důvod odpočinku je ten, aby mělo tělo čas na adaptaci změn tkání, které vyvoláme. Zároveň se při terapii uvolňují z chronicky přetížených oblastí odpadní látky nahromaděné ve tkáních a tělo je musí zpracovat. K tomu je klid více než doporučitelný. Pro představu uvolním-li zkrácený a tuhý sval, který tím pádem pracoval špatně a ovlivňoval jak práci ostatních svalů, tak i kloubů, pak potřebuji, aby pes nedělal okamžitě tu činnost, která vedla ke zkrácení svalu, ale aby měl pohybový aparát i nervová soustava psa dostatek času na adaptaci změny, tedy stručně řečeno, aby se problém ihned nevrátil. Není třeba psa zavírat do klece, ale rozhodně by neměl dělat žádný sport či větší fyzickou zátěž. Lehká kratší procházka druhý den mi ale vůbec nevadí, naopak. Při dodržení klidovějšího režimu si můžeme být jisti, že terapie bude mít trvalejší efekt.

Frekvence návštěv bude vždy odvislá od potíží, které fyzioterapie řeší. Nejde přesně popsat, jak často by měl pes docházet na fyzioterapii, protože v ideálním případě má každý konkrétní pejsek individuální rehabilitační plán. Obecně platí, že čím závažnější stav, tím častější návštěvy rehabilitace majitele čekají. Zpočátku může být potřeba ošetření každý týden, jakmile se stav psa začne lepšit a třeba i umožní více zatížení ze strany majitele, pak zkouším prodlužovat intervaly mezi návštěvami až do fáze, kdy se rehabilitace změní v preventivní fyzioterapii. Zde opět podle závažnosti stavu, který se snažíme udržet v maximálním zlepšení a ne v situaci, kdy se stav zlepší, a tak přestane majitel chodit, ale za čas se zase zhorší a jsme na začátku cesty. Mnohem výhodnější je udržovat pejska v prevenci, kde mohou intervaly být něco mezi návštěvou jednou za jeden až tři měsíce.